„Wolves je víc než tým, jsme rodina,“ říká Miloš Hlinka, jenž si zkusil box i MMA

Hokejbal je ryze amatérský sport. Většina dospělých hráčů má rodiny, práci a i jiné zájmy mimo hokejbalová kolbiště. Útočník áčka Miloš Hlinka si za poslední rok vyzkoušel souboj v boxu bez rukavic a posledně i v MMA. Jaké z toho má pocity a zda je zlý muž si můžete přečíst na následujících řádcích.

Máš za sebou boxovaní v Ostravě. Jak to s odstupem několika dní hodnotíš?
Nebyl to box ale MMA. A co bych k tomu řekl? Asi jen to že jsem naštvanej a celkově zklamanej, ale život jde dál. Čekají mě další velké věci.

První zápas jsi vyhrál pro zranění soupeře, tvůj názor?
O soupeři jsme věděli že je dobrej striker,proto jsme chtěli boxovat na blízko, klinčovat a soupeře házet na zem. Tam využít moji váhu, trochu ho tam šikanovat než mu dojde kyslík a pak ho umlátit a vyhrát.

Díky žolíku jsi se dostal do boje o pás a 100 tisíc. Proč jsi nakonec z boje odstoupil?
Žolík rovnou do finále byl asi fajn, ale já byl zklamanej z toho prvního zápasu. Takže jsem si to neuvědomoval. Ve finále jsem hodil rukavici, protože jsem chtěl být fair-play a věděl sem že touhle cestou by mě výhra a ty prachy netěšily. Bez pořádného zápasu dojít až do finále. Frajer, který přijel jako náhradník porazil dva favority a já tam prošel jen tak ,,bez boje,,. Tak jsem to cítil, že si prostě zaslouží vyhrát někdo jiný než já.

Cítil jsi, že je to tak správně?
Udělal jsem to, co jsem cítil a udělal bych to znovu. Fair-play do sportu prostě patří a málo kdo to umí.

Jak dlouho trvala příprava na ostravskou akci a co vše jsi musel absolvovat?
Připravoval jsem se skoro půl roku intenzivně. Byl sem připravenej, tak jako nikdy. Bohužel jsem to nemohl lidem ukázat, což mě štve.

Vím o tobě, že je to tvoje druhá akce za poslední rok. Jak bys obě akce porovnal? Zda to vůbec jde…
První zápas byl v boxu bez rukavic na Slovensku, kde jsem byl nováčkem a dostal hroznou bídu, protože jsem vyhořel hlavně psychicky. Co mě ale může těšit je to, že jsem odboxoval celý zápas. Na začátku prvního kola jsem utrpěl prasklinu lícní kosti a zlomil si prst, tím kolik bomb jsem dostal. Vše jsem ustál a tím pádem jsem si na Slovensku vybudoval slušný respekt za bojové srdce. Teď v Ostravě jsem šel MMA a k organizaci se zatím nechci vyjadřovat. Jediné co vím je, že prioritou pro mě bude reparát na Slovensku.

Dělal jsi někdy box na nějaký větší úrovni nebo je to jen prostě pouhé nadšení?
Nedělám to prachy, tudíž jsem ryzí amatér a dělám to pro sebe a svůj dobrý pocit.

Na hřišti jsi schopen schodit rukavice. Kolikrát jsi to za svou kariéru absolvoval?
To se nedá spočítat, ale vím jedno, zahodím je kdykoliv, když někdo bude chtít ublížit mě nebo mým spoluhráčům.

Můžeme o tobě říct, že jsi zlý muž vlčí soupisky?
Já jsem přeci hodnej. Zlobím jen když je vážné. (smích)

Po Ostravě budeš nějakou dobu chybět, prozradíš důvod?
Ve středu 20.3 mě čeká operace břišní kýly, se kterou jsem zápasil i hrál hokejbal. Už je to potřeba opravit, pokud chcete abych ještě hrál a pouze jste na mě nevzpomínali. (znovu smích)

Wolves by nemělo minout play-off. Jaký si davas cíle?
Cíl je jasný, pokud budeme hrát jako parta, tak máme na to udělat první historický titul v dějinách klubu a věřím, že se to povede.

Jaká je síla Wolves dle tebe?
Vím jaký potenciál tým má a pokud budou všichni poslouchat a fungovat jako jeden tým, tak můžeme porazit v soutěži kohokoliv.

Když se řekne Wolves Chomutov, co to pro tebe znamená na první dobrou?
Je to víc než tým, my jsme rodina. O tom jsem se přesvědčil, když bylo třeba táhnout za jeden provaz v situacích mimo hokejbal. Jako posledně, kdy se stal uráz našemu kamarádovi Šárovi.