Seriál Za oponou: zkušený Jakub Hampl

Chomutov - Členům vlčí smečky jsme položili zhruba 30 stejných otázek. Nyní vám přinášíme šesté pokračování ze série "ZA OPONOU". V předchozích dílech jste mohli číst odpovědi Vency Volfa a Ondry Holla. Zpovídali jsme také kapitána žáků Aleše Gelhofa a obránkyni s věčně dobrou náladou Adélu Ferencovou či urostlého Víťu Wohlraba. Dnes vám přineseme odpovědi útočníka áčka Jakuba Hampla.

Jak jsi se dostal k hokejbalu, kdo tě k němu přivedl?

„Myslím, že to bylo po tom, co naši hokejisté vyhráli zlato v Naganu, tenkrát chtěl být každý druhý Hašek, Jágr, Reichel....Byla plná hřiště a každý chtěl hrát na nějakém plácku za barákem a být nejlepší. Pamatuju si, že vznikaly různé týmy a hrálo se proti sobě o nadvládu nad hřištěm, nejprve to byly tři, čtyři mančafty, ale postupně se to nabalovalo a vznikaly první organizované soutěže. To už ale bylo beze mě, protože jsem dal přednost fotbalu a začal se věnovat hlavně jemu. Hokejbal jsem měl jako doplňkový sport a hrál ho jen občas stylem rozhodíme klacky a jdeme na to. A až relativně nedávno jsem dostal nabídku od bratří Doláků, kteří se začali angažovat v Meziboří a oslovili mě s tím, jestli bych do toho šel s nimi, souhlasil jsem, pověsil jsem kopačky na hřebík a začal se naplno věnovat hokejbalu“

Hrál někdo z příbuzných také hokejbal, jste „hokejbalová rodina“?

„Jelikož jsem starší ročník, tak nikdo takový nebyl, ale rozhodně můžu označit naší rodinu jako “sportovní”. Děda byl fotbalový brankář, mamka dělala atletiku, taťka hrál fotbal a ostatní příbuzní taky různě sportovali. Jinak co se hokejbalu týče, tak doufám, že budu v naší rodině průkopník a můj sedmiletý syn půjde v mých šlépějích a třeba si spolu jednou v dresu Wolves aspoň pár minut zahrajeme!“

Jaký byl ve škole tvůj nejoblíbenější předmět, krom tělocviku?

„Když nemůžu říct tělocvik, tak řeknu angličtinu, ale jen proto, že jsme měli hezkou paní učitelku.“(smích)

Byli rodiče s prospěchem ve škole spokojení?

„Mockrát jsem zaracha neměl, takže asi jo.“

Tvůj dosavadní největší hokejbalový zážitek, popřípadě úspěch?

„Ještě na něj čekám a věřím, že to bude brzy s Wolves.“

Kdo byl v mládí tvým vzorem, popřípadě kdo je jím teď?

„Rodiče.“

Kdyby to šlo a mohl si, co bys změnil v hokejbalových pravidlech?

„Abych mohl beztrestně nadávat rozhodčím....Samozřejmě to myslím jako vtip. Asi bych zavedl hybridní zakázané uvolnění a to tak, že pokud je útočící hráč viditelně dřív u míčku nechal bych hru pokračovat.“

Nastupuješ s číslem 87, jedná se o oblíbené číslo? Jak jsi se k němu dostal?

„Jedná se o můj ročník narození, rozhodně to není kvůli tomu, že bych nějak žral Sidney Crosbyho. Respektuji ho jako výborného hokejistu, ale to je asi tak všechno.“

Dokážeš si představit, že bys se čísla 87 vzdal a hrál s jiným?

„Ano.“

Jak jsi se do Wolves Chomutov dostal?

„Po konci Mezáku, jsem nechtěl končit s hokejbalem, ozvalo se několik týmů a já si vybral Wolves, protože tam přešli i moji velcí kamarádi Péťa a Pája Marešovi.“

Jsi ve Wolves spokojený?

„Musím říct, že ano i když jsem měl ze začátku obavy, protože většina kluků je o hodně mladších než já, tak i přes pár počátečních problémů si vše sedlo a momentálně můžu říct, že je vše v pohodě a jsem spokojený.“

TOP zápas či TOP zážitek s Wolves?

„Mrzí mě, že jsem se nemohl zúčastnit rozlučky se sezonou, protože podle videí ve skupině by to byl asi TOP zážitek. (smích) A z těch co jsem osobně zažil, bych vybral zápasy s Perlou, kdy jsme je porazili, i když měli pomoc v podobě několika hráčů z Beranů a pak také poslední zápas, kdy jsme porazili Elbu “B” v čele s olympijským vítězem a mistrem světa Janem Čalounem.“

Jaký sport máš rád krom hokejbalu?

„Hokej a fotbal.“

Blondýna, bruneta nebo zrzka?

„Vzhledem k tomu, že mám doma blondýnku, tak musím odpovědět, že vyhrávají blondýny, jinak bych byl bez večeře.“ (smích)

Sparta nebo Slavia (ve fotbale)?

„V tomhle jsem neutrální. Jsem severočeský patriot a radši než Pražákům jsem přál klukům ze severu, takže Teplice. Výjimka jsou evropský poháry, to fandím oběma.“

Oblíbené pití?

„Pivo! Viď Kozlíku.“ (smích)

Zahraniční nebo česká kuchyně?

„Oboje má svoje, ale pokud si mám vybrat, tak česká.

Léto nebo zima?

„Jednoznačně léto, mám rád grilovačky a tu letní pohodu. Zimu nesnáším.“

Oblíbený klub (hokej i fotbal)?

„Mám černožluté srdce, takže Litvínov. Sice to od kluků v kabině dostávám sežrat, protože vlci jsou chomutovský klub, ale já se nedám.“

Vysněná dovolená?

„Karibik, konkrétně třeba Jamajka, láká mě ten jejich free život.“

Jaká se ti líbí muzika?

„Rock, ujíždím na Rybičkách 48, Kabátech a podobných bandech.“

Oblíbená písnička?

„Je jich víc, ale vzhledem ke svýmu věku vyberu “ My ještě nejsme starý!” Od Rybiček!“

Oblíbený fim / seriál?

„Mám rád válečnou tematiku a horory. Takže vyberu Bratrstvo neohrožených, Zachraňte vojína Ryana, V zajetí démonů 1 a 2.“

Oblíbená filmová postava?

„Homer Simpson.“

Zaměstnání?

„Jsem živnostník, konkrétně majitel a jediný zaměstnanec autoservisu.“

Máš nějakou přezdívku v kabině?

„Od malička je to Koubis, občas mi kluci řeknou Hamplis, ale na to moc neslyším.“

Oblíbený spoluhráč?

„Těch je víc, třeba Vojta Malý, což je nesmírně pracovitý a skvělý hokejbalista, troufnu si říct, že je to nejlepší hráč Wolves a nedivil bych se, kdyby to dotáhl až do extraligy a to myslím vážně. Dále to jsou Péťa Mareš, Honza Bugno, Radek Veselý, Ondra Tumpach, Oplík, Kozlík, Ondra Holl... Ale nechci aby to vyznělo, že mám jen pár vyvolených, celkově se mi s klukama z Wolves hraje fajn, vždycky totiž záleží si najít v té lajně ve které zrovna hraješ, ať už tam je kdokoliv, své místo a svůj úkol. Přesto jedno jméno musím vyzdvihnout a to je Pája Mareš, s tím klukem jsem snad srostlej, bez přehánění s ním můžu hrát i poslepu, rozumím si s ním jak na hřišti, tak i v osobním životě.“

Bavič kabiny?

„Každý občas přispěje svým dílem, ale určitě nejvíc slyšet jsou Vargič a Volfík.“

Největší soupeř?

„Všichni v naší lize.“

Jak trávíš nelehkou koronavirovou dobu?

„Trávím jí prací a v rodinném kruhu.“

Kdy se podle tebe vrátíme na hřiště?

„Těžko říct, doufám, že brzy, protože už mi roste pupek.“ (smích)